Lyžák 2002
Už podle pravidel, která byla celé naší třídě rozdána už asi o měsíc dříve, obsahovala na náš vkus poměrně velké množství příkazů a především zákazů (alkohol, cigarety, drogy, pohlavní styk...)a jejichž neopominutelnou součástí byla i zmínka o tom, že kdo některému z pravidel nerozuměl, nebo s ním nesouhlasí, nechť si znovu přečte úvod, jsme si dovedli udělat obrázek o tom, jak TO bude vypadat a co se bude dít.
Poté, necelý týden před odjezdem, se k nám donesla zpráva, že ROLBA NEJEDE, což by za předpokladu, že bychom všechna svá zavazadla (krosny, tašky, batohy, kytary, lyže, běžky, snowboardy, hůlky a podobné užitečné věci) museli odnést osobně na hřbetu až do chaty, vzdálené od nejvyššího bodu kam dojede autobus asi kilometr (samozřejmě do kopce ), znamenalo v našem případě naprostou katastrofu. Naštěstí dopadlo vše dobře.
V pátek večer (u někoho dříve u někoho později) přípravy vrcholily. Mnoho z nás porovnávalo obsahy svých zavazadel po telefonu, někteří po x-chatu a zbytek se spolehl na vlastní síly a mozek. Po poslední revizi jsme, celí utrmácení z několikahodinového rovnání, přerovnávání, skládání a následného rozkládání oblečení do tašek a hopsání po zavazadlech, aby se vůbec dala zavřít, zalehli a s roztodivnými sny spali až do rána. (Až na výjimky, budící se v noci s cestovní horečkou a nemohoucí znovu usnout.)

Sobota, 2.3.2002
Na osmou je stanoven odjezd, tudíž se zde scházíme a sjíždíme (chytře zrovna dnes začíná výluka tramvají...) cca od čtvrt na osm, přendáváme zavazadla a lyže a okolo 8.00 vyjíždíme směr Horní Mísečky. V autobuse o zábavu nouze rozhodně není, celou cestu totiž 6 lidí sedících vzadu na pětce mává na kolemjedoucí řidiče včetně Pavla, Náči, Jury a Michala a nechává se fotit. Kromě toho hrajeme na kytary a drobíme sušenky po celém vozidle. Na Mísečky dorážíme asi v 10.45 a zjišťujeme zachraňující novinku- ROLBA JEDE!!! Tím pádem jsme vysvobozeni a jediné přenášení je z busu a Mercedesů do rolby. U chaty čekáme, než rolba přiveze poslední várku a jsme vpuštěni dovnitř, kde na nás už čeká filé s bramborovou kaší. Pak jsme rozděleni do pokojů (3x4 metry pro 6 lidí s 5-ti postelemi, ale nám to ke štěstí bohatě stačí) a obeznámeni s brzkým srazem pro odchod na sjezdovku. Tam dostáváme 2 volné jízdy pro rozježdění a 1 ukázkovou pro zařazení(družstva 1-5). Následuje návrat do chaty, nelítostný boj o sprchy, vybalování (dá-li se tak vyndání nejpotřebnějších věcí buď na půlmetrovou poličku o výšce asi 20cm nebo do skříně, která byla, stejně jako topení, zabarikádovaná daleko za palandou) a okukování sousedních pokojů. V 18.00 jsme byli obdarováni večeří a znovu poučeni o pravidlech a zákazech. Instruktoři stále nevědí, kdo má které družstvo. Na výběr zde jsou: Michal Bílý (vedoucí kurzu), Pavel Svoboda, Juraj Liška, Jiří Kadlec, Petr Vocílka a Petr Klein. Pak přichází na řadu program Petra V.-jeho excelentní hra na kytaru a naše, už o něco méně excelentní, hádání, co že to vlastně hraje... Ve 22.00 je se snahou vyvolat klid na pokojích vyhlášena večerka.

Neděle, 3.3.2002
V 7.30 nás nelítostně budí služba na dnešní den (v čele s Pavlem) a v 8.00 vypuká veliká akce-snídaně. Chudáci vedoucí chaty nejspíš netušili, co že to má přijet za lidi, neboť zvolili snídani formou "Švédských stolů". Bohužel jediným výsledkem tohoto jejich snažení bylo, že nic netušící servírky, nosící talíře s jídlem, byly sráženy hladovými studenty elitního gymnázia k zemi a zadupávány do koberce stádem nově příchozích. Možná to vše nebylo tak dramatické, ale cosi v tom smyslu zde opravdu probíhalo. Konečně se dovídáme přiřazení instruktorů družstvům: Michal-1, Jura-2, Pavel-3, Petr V.-4, Petr K.-5. S těmito se setkáváme v 9.00 před chatou s lyžemi na nohou a celé dopoledne a po obědě s dvouhodinovým poledním klidem se i odpoledne smýkáme a posouváme po svahu nahoru a dolů a nahoru a dolů a nahoru a.........jako u blbejch.... :o) V 16.00 nám ale pohyb směrem nahoru znemožnilo zastavení vleků a návrhy, že kdo chce lyžovat, může šlapat (samozřejmě na lyžích a legálně.......;o) ) se neuchytily, a tak jsme se přesunuli zase do našeho přechodného domova.......a zase jsme se poprali o sprchy a zase jsme se převlékali a zase jsme nemohli nic najít a v 18.00 byla zase večeře a ve 20.00 slezina. Pavel nás poučil o mazání lyží a pak poslal spát. Když nám ve 22.00 popřáli naši drazí profesoři dobrou noc a všechno (aspoň zdánlivě) utichlo, povedlo se jistým jedincům něco, co se asi zrovna moc nepovedlo......totiž, když chlapci kouří po večerce na dívčím pokoji v okně, ze kterého je sice krásný výhled, ale také "úhel rozhledu" přesně na cestu, po které se zrovna vrací početná skupinka běžkařů vracejících se z večerní projížďky v čele s Náčou, ještě za pravidla, že je sice vidět ze tmy do rozsvíceného okna, ale už ne z okna do tmy, nemůže to už podle "Zákonu vesmírného svinstva" dopadnout jinak než.....velkým.......prů.............................švihem. A už slova "Přemku, tak to snad přeháníte" znějící z této strany v tom všechny zúčastněné musela jen utvrdit. Přemek a Mirek se sice neprodleně vrátili "spát", ale ani tím se blížící se katastrofě nevyhnuli....bohužel....

Pondělí, 4.3.2002
Budíčéééééééééék.........7.30. (služba Petr V.)........8.00 snídaně, ale nikdo dnes servírkám hlavy do země nezaráží-máme pokleslou náladu kvůli nočnímu úletu... Po snídani zůstali v jídelně všichni profesoři, Přemek, Klára (ty Náča viděl oknem), Mirek a Lucka S. (ti se přiznali sami, že v tom jedou taky....) a řešili....
V 9.00 se, opět po družstvech, scházíme pod vedením svých instruktorů tentokrát k běžkovému výcviku-půl dne klasika, půl dne bruslení. Odpoledne vyhlásil Jura druhému družstvu tzv. Soutěž soutěží. Pravidla zněla jednoduše: "Vidíte ten svah vedle cesty? Jo, myslím tu stráň s netknutým metrovým hlubokáčem. No, tak jeďte a kdo si roz........kdo spadne nejdál, vyhrál! No, je to dobrovolný." Potom ještě prohlásil nějakou duchaplnou větu s rafinovaně skrytým podtextem ve smyslu, že kdo nejede, je srab a rozjel se. Podotýkám, že šlo o úplně regulérní stráň, která je v horách vedle každé cesty, že byla dokonale zapadaná sněhem, že jsme měli na nohou běžky, na kterých se mnohým zatáčelo velmi komplikovaně i na rovině a v neposlední řadě že už jsme zhlédli Jurovu dokonalou jízdu zakončenou velice elegantním saltem, což nám odvahy také nepřidalo, že. Nicméně jsme ji absolvovali skoro všichni a nejvíce si zašlapal (mluvím samozřejmě o hrabání se zpět do kopce) Viktor B., který jel těsně za Jurou a trumfnul ho o slušný kousek. Do 17.00 jsme se sjeli do chaty a v 17.30 se konala 1. slezina, v 18.00 večeře a pak, pak nám odjeli 4 kamarádi, což jsme my ostatní prožívali(y) se smíšenými pocity. Když jsme jim to odmávali, šli jsme na 2. slezinu na téma co patří do lékárničky na hory i jinde. Na pokojích jsme ještě dlouhou dobu po jejich odjezdu věnovali hraní nostalgických a depresivních písniček, drželi jsme minuty ticha a vyváděli podobný kraviny... :o) 22.00-večerka.

Úterý, 5.3.2002
Služba Petr K., budíček 7.30, 8.00 snídaně, 9.00 nástup na sjezdovku. První den je hezky.....je to asi tím, že je kritický den.... Pro změnu jsme lyžovali a pilovali styl až do oběda a odpoledne jsme měli volno, eventuálně možnost procházky pěšky nebo běžky. Některé pokoje, které věnovali odpoledne úklidu zažili velké zklamání- rozdíl mezi neuklizeném a uklizeném je tak malý, že sebemenší pohyb v uklizenu vyvolá zchozením i té nejtitěrnější maličkosti řetězovou reakci a absolutní neuklizeno, které tím vznikne je oproti původnímu neuklizenu asi 10x větší. Nehledě na to, že po 1.úklidové fázi nastoupil na náš pokoj dav dožadující se naší společnosti a........................a...........................křupek. Křupky jsou totiž kapitola sama pro sebe. Je to spletitá historie, ale začala kupováním křupek (normálně 4,20 Kč, tady 17-18Kč-podle nálady paní prodavačky) po jednom pytlíku, pokračovala 3-4 a končila vybíráním 20-ti Kč od každého přítomného a kupováním křupek za celou tuto sumu.......asi si každý domyslí sám, v jakém stavu byly po "odpočinkovém odpoledni" naše žaludky... I večeře v 18.00 byla tedy spíše moučníkem. Ve 20.00 se znovu konala slezina-tentokrát vysvětloval Michal co si vzít s sebou na zítřejší celodenní túru na běžkách a my jsme se rozdělovali do 3 skupin (1.-plynule běžkující-Petr V.; 2.-běžkující-Michal, Petr K.; 3.-kocho-běžkující-Jura, Pavel).....některé nejapné žerty nebyly pochopeny......možná byly opravdu nejapné..... Tentokrát nás zase Jura obšťastnil svými hrami (přísloví, citáty atd.). Přesto to neskončilo jinak, než večerkou ve 22.00.

Středa, 6.6.2002
A ani ve středu to nezačalo jinak, než budíčkem v 7.30 a i tentokrát byla v 8.00 snídaně. 1. změna dne-bereme si na oběd balíčky-jdeme na celodeňák! Službu má Jura. Chaoticky jsme byli obeznámeni se srazy a trasami skupin a okolo 10.00 se již všechny i s namazanými běžkami rozjely po svých okruzích. No, a jak jinak by takový celodenní výlet lidí jako jsme my mohl vypadat, než že jsme se různě předjížděli, objížděli, setkávali a opět si sjížděli z dohledu, seděli v hospodě nebo běhali, jedli chutné balíčky s ještě chutnějšími chleby se "šunkou" a vpitými ubrousky........ Kolem 16.00 se všichni živí a zdraví vrátili a poprali o sprchy.....tentokrát byl ovšem tento boj poněkud kuriózní- Náča, který jezdí na Benzinu už o něco déle, si totiž myslel, že ve 2. patře, kde jsou jedny sprchy, jsou sprchy dvoje a ty jediné, co tam byly, kam pravidelně chodil, považoval je za pánské a z toho důvodu se tam zásadně nezamykal, byly obsazené našimi dámami. Náča, který sice na výletě nebyl, ale i přes to sprchu zřejmě nutně potřeboval, se dožadoval vstupu do místnosti a výstupu oněch dam ne zrovna vybranými způsoby a slovy. Ze sprch se ale valila smršť nadávek na stejné úrovni a tak probíhala na chodbě docela živá konverzace. Poté se ze sprch vyřítily rozzuřené dámy a do nich (do sprch) ještě rozzuřenější Náča. Jedním z nejkurióznějších zjištění však zůstává Náčova logika, se kterou usoudil, že jsou-li na patře troje dveře (WC Ž, WC M a společné sprchy), na jedněch je holčička, na druhých chlapeček a třetích zadek čouhající z pod plachty, budou dveře s holčičkou dámské sprchy, s chlapečkem pánské záchody, dámské záchody nějak vynechal a o zadku prohlásil, že nutně musí být pánský.
I tak jsme se v 18.00 sešli na večeři a dospěli k hrůznému zjištění, že zrovna dnes byl k obědu pro ostatní hosty řízek a my jedli ty exkluzivní balíčky...........hm, zákon vesmírného svinstva zkrátka zase působí......
A po večeři, světe div se, ale Náča se nejspíš vydal po koupeli na průzkum a zjistil, jak se věci opravdu mají a rozleželo se mu to všechno v hlavě natolik, že koupil všem zúčastněným lízátko a ještě se slušně omluvil a osvětlil nám svoje domněnky o pohlavích znázorněných na dveřích ve druhém patře. Je to prostě charakter...
Večer nám služba popřála dobrou noc a tím byl i tento den u konce.

Čtvrtek, 7.3.2002
Budíček překvapivě už v 7.00, příčinou je úmysl vyrazit na celý den na Medvědín a být tam co nejdřív. Na snídani jsme z toho samého důvodu měli přijít v lyžařském, což však vyvolalo nežádoucí vedlejší účinky- každý je ve své lyžařské výstroji jaksi.....větší a ač jsme se snažili sebevíc, v těsné jídelně se ty několikanásobky každého z nás prostě ztratit nemohly. Ale dopadlo to dobře, najedli jsme se, vzali balíčky, lyže a přesouvali se nahoru/dolů na Mísečky. Bohužel nám ale počasí nepřálo-pršelo, foukal vítr, byla mlha, zima, ale jinak bylo vlastně docela hezky. Vleky nejely-museli jsme, ač neradi :o), jít do hospody a čekat, jestli je pustí aspoň od 11.00... Jistě, že počasí bylo stále na stejném bodě a my se museli vrátit s nepořízenou zpátky na Benzinu. Naobědvali jsme se polévky a balíčků (podobná kvalita jako předešlé) a podali návrh na odpolední lyžování u nás na sjezdovce-většina jej zavrhla kvůli durch oblečení, ale i přes to se nás 17 (včetně většiny instruktorů) sešlo, počasí se zlepšilo, udělalo se téměř azuro a díky volným jízdám to bylo nakonec nejlepší lyžování z celého týdne. V 16.30 ale i nám přestaly jezdit vleky a my šli do chaty.......někteří odvážlivci se sice pokoušeli balit, ale dospěli k jednotnému závěru-nejde to. 18.00 večeře, po večeři nové pokusy o balení-už poměrně zdařilejší. 20.00 slezina....poslední.....všechno už je poslední......každý instruktor pronáší pár slov k průběhu celé akce, děkuje, atd. ... Večerka je pro dnešní den stanovena na 00.00-do té doby máme volno, které někteří tráví dole u kytar, někteří v baru, někteří na pokoji, někteří ve sprše, ale většina v nostalgické náladě, že už TO končí... 00.00 večerka- na pokoji pro 6 lidí s 5-ti postelemi nás spí 8...za chvíli 10...pak 9 a dlouho po půlnoci se výsledný počet usadil na 7...

Pátek, 8.3.2002
7.30budíčééééék, 8.00 snídaně, potom dobalování, poslední instrukce na cestu........následuje neuspořádaný pohyb pod záminkou nakládání tašek, batohů krosen a lyží do rolby. Poslední pohled na Benzinu, poslední fotky, poslední... Odcházíme na Mísečky. Tam přendáváme věci z rolby do busu a do Mercedesů, fotíme společné fotky, fotky pokojů, instruktorů a další nostalgické kraviny a odjíždíme ku Praze. Hrajeme na kytary, řešíme filozofické otázky tipu, co se stane když splácám brambůrky, gumové medvídky, arašídové křupky, čokoládu, BeBe dobré ráno, Mars, slané tyčinky a to ostatní, co se dá koupit kdekoli na benzínce, nejprve teoreticky a poté i prakticky, což v nás všech vyvolává, řekla bych, roztodivné pocity a pachutě... :o)
Ke škole přijíždíme asi ve 13.30 a nemůžeme přehlédnou známé tváře jak našich starších spolužáků, tak Mirka, Přemka, Kláry, Lucky S. a Ondry Z., který se chudák vůbec nemohl zúčastnit... :o(.... Každý si svými nebo spojenými silami odnesl svoje věci a rozloučil se s těmi, po kterých se mu bude nejvíce stýskat.

A tím je tato, bez pochyby krásná, kapitola pobytu na naší škole, uzavřena..........je to zlý.......hodně zlý........ale je to tak.......... :o)............ Tak zas někdy příště.